KOČIČKY

 
Milí rodičové a milé děti, jelikož se nemůžeme vidět ve Školince, nezbývá nám, než, že budeme doma a bude se nám společně stýskat po Noně.
Ale, aby to stýskání  lépe utíkalo, budu Vám sem dávat nějaké nápady jak se s dětmi, alespoň trochu zabavit, tak třeba Vám to pomůže.

KOČIČKY

12.4. - 16.4.2021 (7.týden uzavřeni Nony)

 

Téma:

JARO (duben)

Sázení sazeniček

 

Nápady na hraní si s dětmi doma:

1. Říkanka nebo písnička

2. Tvoření

3. Pohádka či hra

 

SÁZÍME

V zahradnictví ze semínek vypěstují rostlinky,

(stojíme proti sobě s někým z rodiny a děláme nastřídačku dřepy)

jmenují se sazenice, vím to od své maminky.

(tleskáme)

Lidé je tu nakupují, doma si je zasadí,

(točíme se dokolečka)

do domečku z igelitu, kde jim zima nevadí.

(opět dřepy na střídačku)

Mají tady krásné teplo, potřebují zalévat,

(jeden jde do dřepu, druhý chodí kolem něj)

rostlinky jsou ještě malé, tak se musí zakrývat.

(do dřepu a ruce spojené nad hlavou)

Vyrostou z nich okurky, papriky a zelí,

(chztneme se za ruce a jdeme ze dřepu do stoje)

aby v létě vitamíny všichni zase měli.

(stoj, radostně tleskáme)

 

A budeme sázet, vyrobíme si domácí skleník

Co potřebujeme:

sklenice širší nebo třeba krabička od zmrzliny 

vata

semínka (čočka, fazole mungo, řeřicha nebo jiné bylinky)

voda

 

1.  Do sklenice vložíme vatu, navlhčíme ji vodou a "zasejeme" do ní semínka.

2.  Sklenici dáme na slunné místo a vatu vlhčíme dle potřeby, můžeme ze začátku přikrýt sklenici průhlednou folií, do které uděláme dirky.

3.  Sledujeme jak nám klíčí semínka.

4.  Naklíčená semínka čočky nebo munga můžeme slupnout naklíčená, řeřichu také jíme hned jak vyroste a bylinky si můžeme zasadit do větších květináčů či truhlíků a dále se o ně staráme a pak papáme.

 

A JEDNA JARNÍ POHÁDKA

CO ZE MĚ ASI BUDE...

Kde se vzalo, tu se vzalo, pod načechranou sněhovou peřinou dřímalo něco docela maličkého. V dlani
by se to ztratilo, tak mrňavé to bylo. A tiše to oddychovalo. O čem se tomu asi zdálo?
Možná, že až se probudím, budu růst a růst, až ze mě vyroste statný strom. Budu tím nejsilnějším listnáčem v celém lese. Budu mít pevné kořeny, mohutný kmen a obrovskou korunu. Stanu se moudrým králem všech stromů. Ostatní si budou za mnou chodit pro radu, když budou v nesnázích. Budu …

Možná, že až otevřu očka a napiji se vody z tající sněhové přikrývky, začnu se nafukovat jako balónek.
Až prasknu a z mého kulatého bříška vyskočí zelený klíček. Ten mi odemkne zem a já skrz ni budu utíkat,
utíkat a utíkat... až vykouknu ven. Tam dole v hloubce v mém pelíšku mě pevně zachytí můj kořen, abych
mohla stát pevně jako skála. Bude ze mě krásná květina s načechranými zlatými vlasy. Ostatním budu
pomáhat, když je třeba bude bolet bříško. Vždyť budu takové sluníčko na zemi. Budu …

 

Možná, že až přijde můj čas, vyklíčím vzhůru k nebi. Můj stonek se doširoka rozroste. Listy mi utkají nádherné zelené šaty. Brzy se vyklubou mé drobné hlavičky. Slunce je bude tolik objímat hřejivými paprsky a déšť tolik zalévat, až se hlavičky zvětší a vykvetou překrásnými růžovými květy. Budou tolik vonět, že se k nim budou slétat včelky z celého okolí a pít lahodný nektar. Na podzim se pak mé květy promění v červené léčivé bobule. Budu moc užitečná a krásná rostlina. Budu …


Možná, že až mě na tělíčku pošimrají teplé sluneční paprsky, napnu paže k obloze. Porostu vzhůru, tolik
už budu chtít být na světle. Až pak konečně vykouknu z hlíny ven. Můj rychlý stonek se bude šplhat
vysoko k nebi. Jsem přece zvědavý a vše kolem sebe toužím vidět z výšky. Pak začnu bíle kvést a brzy
na to se z mých kvítků udělají lusky plné lahodných zelených kuliček. Ostatní si o mě budou šuškat,
že jsem zelený poklad. Jsem totiž tak dobrý a dokážu dodat spoustu síly. Budu …

„Haló semínko, vstávej. Otevři už očka. Přišel čas,“ šimralo na tváři malého spáče sluníčko. „Ano, jdu
na to,“ zavolalo odvážně semínko. Slunce svým teplým dechem nechalo roztát ještě huňatou sněhovou
čepici, aby mělo to maličké dost vláhy. A semínko rostlo a vytahovalo se z teplé hlíny ven. „Copak ze mě
asi bude? Jestlipak něco z toho, o čem se mi zdálo? Jestlipak budu silný a moudrý jako dub? Jestlipak
budu léčit jako pampeliška? Jestlipak budu vonět jako šípková růže? Jestlipak budu tak chutnat ostatním jako hrášek?“

Vykoukl nejdřív zelený pařátek, ten vyběhl nahoru, vystrčil ze stonku malé zelené lístky a po čase se
na vršku stonku rozvinul docela maličký růžovo-oranžový kvítek. Byl křehký a drobný. Květinka viděla svůj
obraz v tůňce, vedle které vyrostla. „Vždyť jsem docela obyčejná,“ povzdechla si zklamaně. Přiletěl k ní
motýl žluťásek. „I nejsi. Mně se moc líbíš. Jsi prostě taková, jaká máš být. Opravdová a po svém krásná.
Nechci, abys byla dubem, pampeliškou, růží, nebo hráškem. Líbíš se mi právě takhle.“ A květince se ulevilo. A radovala se, že je na tom kouzelném světě a že je právě taková, jaká má být.

Semínko se narodilo
v kypré hlíně chvíli spalo
mocná Zem, prosím, sílu mi dej
Vodo, Vzduchu, Ohni, děkuji vám všem.

KOČIČKY

6.4. - 9.4.2021 (6.týden uzavřeni Nony)

 

Téma:

JARO 

JE DUBEN A PO VELIKONOCÍCH 

 

Nápady na hraní si s dětmi doma:

1. Říkanka nebo písnička

2. Tvoření

3. Pohádka či hra

 

ČÁP

Stojí si čáp u tůňky,(stoj na jedné noze)

čeká, čeká na kuňky. (vyměňujeme nohy)

Zobákem si klape, (klapeme rukama)

opatrně ťape, (chůze na místě pošpičkách) 

aby chytil žabičku, (běh na místě)

třeba jen za nožičku. (úklony k jedné a druhé noze)

 

A vyrobíme čápovi žabičku

Co budeme potřebovat:

ruličku od toaletního papíru

čtvrtku

nůžky

lepidlo

zelenou barvu

 

Vytiskněte si nebo překreslete na čtvrtku žábu ze šablony, můžete si jí udělat i dle svého, fantazii se meze nekladou. Nechte prcka natřít ruličku i žábu na čtvrtce na zeleno. Po uschnutí barvy žabku vy vystřihněte, a aby mělo vaše dítko pocit, že taky umí stříhat, nechte ho trénovat, tak, že mu něco nakreslíte na jiný papír (kolečka, čtverce, apod.), dejte mu dětské nůžky a může začít trénovat.

Zvířátka z ruliček od toaletního papíru - Předškoláci - omalovánky,  pracovní listy » Předškoláci - omalovánky, pracovní listy

 Pak už jen nalepte hlavu a končetiny na tělo (ruličku) žáby. A máte hotovo.

 

Zvířátka z ruliček od toaletního papíru - Předškoláci - omalovánky,  pracovní listy » Předškoláci - omalovánky, pracovní listy

SLAVNOST JARA A ŽABKA

Co v rybníčku vodu čeří?
Nejspíš vítr ve vlnkách vězí.
Copak ale vodu kalí?
To se žabky pohádaly!
Kuňk, kuňk, kuňk 
a do vody žbluňk!

 To jednoho dne žáby v potoce poskakovaly z kamene na kámen a do vody, pak opět na kámen a opět do vody. No prostě vyváděly, až by se jednomu z toho hlava zamotala. Pořádně si tak protáhly své žabí končetiny, které byly po zimě ztuhlé až, až! Mimo to nacvičovaly žabí sestavu na oslavu příchodu jara. Jedna žabka z toho všeho byla velmi nervózní a tak skoky cvičila i v době odpočinku. "Co to vyvádíš?", křikl na žabku žabák. "Ále", řekla žabka zkroušeně. " Jsem z té velkolepé oslavy ták nervózní, až jsem z toho zapomněla skákat". "Hihi Haha", smál se žabák. " Jak jako zapomněla? Jsi přece žába a žáby odjakživa skákat umí", smál se, až z toho vznikaly vlnky na hladině. "Vykuňkni se na to a pojď si radši hrát", radil ji.  Ale žabka, že ne, že i paní štika říkala, že opakováním nic nezkazí, že opakování je matka moudrosti. " Tak si tady opakuj!, já jsem moudrý až, až!", vzkázal ji žabák a odskákal pryč.
Žabka tak měla kameny jen pro sebe! To se to skákalo. Den oslavy jara se však nemilosrdně blížil, proto žabky nacvičovaly mnohem častěji. 

Když ten den nastal, žabka myslela, že snad nervozitou ještě více zezelená, což jak sami dobře víte u žab snad už ani nejde. Tramtararáááa a oslavy začaly! Žabky skákaly kámen po kameni. Hop sem, hop tam! Žabka skákala velmi dobře, jak by také ne! Měla to dobře nacvičené a věděla, kde jaký kámen vězí. Zato žabák měl nemalé problémy. To víte, procvičování moc nedal. Tu vynechal kámen, tamhle další a žbluňk do vody! Jak se snažil vyškrábat opět na kámen zakopl o něj další žabák, pak další a další...a další. Až z toho byla obrovská zelená hromada. 

Potom, co se ta zelená hromada rozmotala a že vám to byla práce! Představte si kolik párů žabích končetin bylo zapotřebí rozmotat. No, tak po tom rozmotání dal žabák žabce za pravdu. No víte, to s tím, že je opakování matka moudrosti. Protože kdyby si byl býval skoky trochu opakoval, mohlo by to všechno dopadnou o něco líp, nemyslíte?

 

 

 

 

KOČIČKY

22.3. - 26.3.2021 (4.týden uzavřeni Nony)

 

Téma:

JARO IV

 

Nápady na hraní si s dětmi doma:

1. Říkanka nebo písnička

2. Tvoření

3. Pohádka či hra

 

Jaro

Našlapuje zlehounka,

  nesměle a lehce 

(chůze v prostoru na špičkách)

jako, když má před sebou

dvě taneční lekce. 

(stoj na místě, otáčíme celým tělem ze strany na stranu)

Jeho krok je opatrný

jako chůze plaché srny.

(opět chůze v prostoru na špičkách)

Slunce přišlo na pomoc,

sbohem, zimo, dobrou moc.

    (naznačujeme kruh, tlačíme ruce od trupu ven před sebe a máváme na rozloučenou)

 

 

A vyrobíme si sedmikrásky

Co budeme potřebovat:

bílou čtvrtku 

žluté knoflíčky nebo něco podobného

tavnou pistoli

temperové barvy

štětec

prstík

 

 Nejdříve nechte dítko natřít celou čtvrtku světle modrou, barva může být více naředěná vodou. Po uschnutí, ať dítě udělá prstíkem zelenou barvou do 1/4 po celé délce čtvrtky obtisky jako travička. Po zaschnutí nalepte různě po čtvrtce knoflíky jako střed kytiček. Pak kolem knoflíku nechte dítě opět prstíkem udělat obtisky z bílé barvy jako okvětní lístky. 

 Nakonec udělá prcek prstíkem nebo už štětcem od květu dolů stonek a ať zkusí nakreslit ke stonku i lístečky.

 

SEDMIKRÁSKA

V jedné vesnici žila v chaloupce chudá dívka. Dovedla každou práci. Uklízet, šít i vařit, zašívat i vyšívat. Nebyla jen hodná a pracovitá. Byla také krásná jako sedm jiných děvčat dohromady. Proto jí říkali Sedmikráska. Když šla v neděli do města, zakrývala si tvář závojem, aby se svou krásou nechlubila.Protože byla urostlá a štíhlá jako břízka, povšiml si jí i královský syn. Zeptal se svých služebníků: „Pročpak nosí ta dívka závoj, že jí není vidět do obličeje?“
Služebníci odpověděli: „Nosí závoj, protože je skromná.“
I poslal královský syn chudé Sedmikrásce zlatý prsten a vzkázal jí, aby večer přišla k velikému dubu, že by s ní rád promluvil. Sedmikráska si myslila, že princ chce objednat pro královský zámek nějaké vyšívání, a vydala se večer k velikému dubu. Jakmile princ uviděl její tvář, tak se mu zalíbila, že Sedmikrásce řekl:
„Teď budu myslit jenom na tebe, Sedmikrásko, a na nic jiného. Vezmu si tě za ženu a odvezu na královský hrad.“
„Jsem chudá,“ odpověděla Sedmikráska, „a tvůj otec by se rozhněval, kdyby uslyšel, že mě chceš za ženu.“
Ale princ prosil a zapřísahal ji, až Sedmikráska slíbila:
„Rozmyslím si to, jen počkej aspoň několik dní.“
Princ svolil, ale už druhého dne ráno poslal k Sedmikrásce služebníka se stříbrnými střevíčky a vzkázal jí, aby večer přišla k velikému dubu.
Sedmikráska přišla k dubu a princ se jí zeptal, jak se rozhodla.
„Neměla jsem na rozmyšlení čas,“ řekla Sedmikráska. „Musila jsem sypat kuřatům, krájet zelí a šít košile, opravdu jsem neměla čas.“
Ale princ zase prosil a zapřísahal ji aby se rozhodla stát jeho ženou.
„Rozmyslím si to, jen počkej aspoň několik dní.“ řekla Sedmikráska.
Princ slíbil a odjel. Myslil na Sedmikrásku celou noc, ani spát nemohl. Ráno, sotva slunce vyšlo, poslal k Sedmikrásce služebníka se zlatými šaty a vzkázal jí, aby večer přišla k velikému dubu. Sotva večer přišla, princ se jí hned zeptal, jak se rozhodla.
„Ach,“ povzdychla Sedmikráska, „zase jsem neměla ani chvilku času na rozmyšlení. Musila jsem prát a zašívat, opravdu, neměla jsem čas.“

Ale tentokrát ji princ už bez rozhodnutí nechtěl pustit.
„Nepustím tě domů dříve,“ řekl, „dokud mi neslíbíš, že se staneš mou ženou. Nikoho jiného nechci než tebe.“
„Jsem chudá,“ bránila se Sedmikráska, „a tvůj otec je král. Docela jistě se rozzlobí, až uslyší, že si jeho syn chce vzít za ženu chudou Sedmikrásku.“
Princ prosil, sliboval hory doly, a Sedmikráska řekla ano.

Zvědavá stará bába je uviděla spolu a pospíšila s novinkou ke králi: „Jestlipak víte, pane králi, kam večer chodí váš syn? Schází se za vsí s chudou Sedmikráskou.“
„Tak?“ rozhněval se král, „jestli se schází, dlouho se scházet nebude,“ a poručil svým vojákům, aby zapálili chaloupku, ve které bydlila Sedmikráska. Ať Sedmikráska v chaloupce uhoří!

Vojáci šli do vsi a zapálili chaloupku. Sedmikráska seděla u okna a vyšívala. Když uviděla plameny, vyskočila oknem ven a rovnou do vyschlé studny.
Sedmikrásce bylo tak smutno, že ji až srdce bolelo, a seděla celé dny v studni a plakala. Když se vyplakala, vystoupila ze studny a vyhrabala z popela několik tolarů. Koupila si mužské šaty, přestrojila se do nich a zamířila ke královskému zámku. V zámku se vyptávala, jestli by král nepřijal sloužícího.
„Jak se jmenuješ?“ otázal se král.
„Jmenuji se Neštěstí,“ řekla Sedmikráska.
„To není hezké jméno,“ divil se král.
Mladík se mu líbil víc než jméno. Přijal ho do svých služeb a netušil, že je to Sedmikráska. Nového sloužícího si oblíbil a nikdo jiná mu nesměl sloužit.

Princ dlouhý čas truchlil a nevěděl, čím by svůj zármutek vyléčil. Myslil, že Sedmikráska v chaloupce uhořela. Po čase si starý král usmyslil, že předá vládu synovi.
„Je čas, abys přivedl do zámku nevěstu,“ připomněl synovi. „V sousední říši žije král a má dceru. Sám jsem už všechno zařídil. Ty si jen do sousední říše pro princeznu dojeď.“

I vyjel král s princem a mnoha sloužícími do sousední země pro nevěstu. Smutně se jelo našemu Neštěstí, smutně a těžce, jako by měl na srdci kámen. Zůstával pozadu aby lidé neviděli, jak mu je neveselo. Teprve když se přiblížili k zámku, ve kterém bydlila princezna nevěsta, dala se přestrojená Sedmikráska do zpěvu:

„Sedmikrásko u cesty,
ty víš, co je neštěstí.“

Princ jel vpředu s otcem, uslyšel zpěv a řekl:
„Kdo tak krásně zpívá?“
„Kdo jiný než Neštěstí, můj sloužící,“ odpověděl král.
Tu se ozval zpěv podruhé:

„Sedmikrásko u cesty,
ty víš, co je neštěstí.“

Princ se zeptal:
„Opravdu umí Neštěstí, tvůj sloužící, tak hezky zpívat?“
„Určitě,“ řekl král, „kdo jiný by dovedl tak krásně zpívat než Neštěstí, můj sloužící?“
Dojeli docela blizoučko k zámku princezny a písnička zazněla potřetí:

„Sedmikrásko u cesty,
ty víš, co je neštěstí.“

Jakmile ji princ zase uslyšel, obrátil rychle koně a rozjel se na konec průvodu. Neštěstí jel poslední ze všech. Princ se podíval sloužícímu bystře do očí a poznal Sedmikrásku. Usmál se na ni a vrátil se dopředu na své místo vedle krále.
Na zámku u nevěsty byla veliká společnost a po hostině povídá král sousední země:
„Pojďme, budeme si dávat hádanky. Ať začne ženich.“
Princ se nedal pobízet a začal:
„Mám na zámku skříň a ztratil jsem od ní klíč. Koupil jsem si nový, ale když jsem se vrátil domů, našel jsem starý klíč. Řekněte, pane králi, který klíč mám používat, starý nebo nový?“
„Samozřejmě, že starý,“ odpověděl král ihned.
„Sám jste, pane králi rozhodl. Nemohu si vzít vaši dceru,“ řekl princ, „tady je klíč, který jsem ztratil a zase našel.“
Vzal Sedmikrásku za ruku a všem ji ukázal. Jeho otec, starý král, volal:
„Ale ne, to je přece Neštěstí, můj sloužící!“
Princ potřásl hlavou:
„Milý tatínku, to je Sedmikráska, moje žena!“

Všichni otvírali oči a divili se. Obdivovali Sedmikrásku, jak je krásná a jak se k princovi hodí. A opravdu, už dlouho se nesešel tak hezký ženich s nevěstou. Ženich a nevěsta tu byli, chyběla jen svatba. Ale nechyběla dlouho, to mi můžete věřit.

 

JARU ZDAR!

KOČIČKY

15.3. - 19.3.2021 (3.týden uzavřeni Nony)

 

Téma:

JARO III

 

Nápady na hraní si s dětmi doma:

1. Říkanka nebo písnička

2. Tvoření

3. Pohádka či hra

Deštík (ukazovací říkanka)

 

Ťuká ťuká deštík (ťukáme prstíkem do čela)

na barevný deštník.

Ťuká ťuká prstíčkem (maminka zaťuká na čelíčko dítěte)

kdo je pod tím deštníčkem? (schováme oči a vykoukneme)

To jsem já panenka (ruce v bok, krčíme kolena a tančíme)

máčí se mi sukénka.

Běžím běžím k sluníčku (dítě oběhne maminku)

usušit si sukénku.

To jsem já panáček (ruce v bok, pochodujeme)

máčí se mi fráček. (dítě se ukloní jako třeba princ)

Já tě nechci kapičko, (rukama ne ne ne)

já mám radši sluníčko! (rukama naznačujeme velký kruh jako slunce)

 

A vyrobíme si děštníček

Co budeme potřebovat:

bílý papír (může být slabá čtvrtka - A3, A4)

vodovky

nůžky

prsty vašeho dítka (stačí jeden)

 Po celé délce čtvrky uděljte celkem dvanáct pruhů (na A3 jsou to pásy široké 3,5 cm). Pak udělejte čáru uprostřed čtvrtky jako byste ji chtěli přehnou. tBude to vypadat tak, že když čtvrtku přeložíte (zavřete) a pak jí zase otevřete bude vevnitř vypadat jako linkovaný sešit. Tři pásy po celé délce čtvrtky necháte od kraje celé. Čtvrtý pás na každé straně začerníte tak do 7cm od kraje(počítáno na A3). Z osmi pásů uděláte vlnitý okraj deštníku a to tak, že obloukem spojíte vždy dva pásy (budou tedy 4 oblouky jako okraje deštníku) a sice, pásy zkrátíte cca 14cm od každého kraje. Tyto kraje se odstřihnou, takže na každé straně budou 4 vlnky, jeden pás na koncích začernělý a tři čisté pásy po celé délce čtvrtky. Tak až jsem to asi bylo dosti nesrozumitelné, snad už to teď bude lehké.

Dítě si  bude namáčet prstík různě do barev a bude tiskat na čtvrtku puntíky. Pokud byste nechtěli deštník puntíkovaný, můžete každý pruh nabravit jinou barvou. Nakonec složíte papír jakou harmoniku v půlce přehnete a ty delší pruhy, které budou teď vprostřed nakonci trochu srolujete, bude to jako rukojeť deštníku. Doufám, že to zvládnete, je to jednoduché. Deštníčků si můžete udělat kolik chcete a v různých velikostech, jen musíte upravit rozměry.

 

O DEŠTNÍKU, KTERÝ NEMĚL RÁD DÉŠŤ

Představte si, že i mezi deštníky jsou mrzouti. Víte, kdo je mrzout? To je takový člověk, který se na svět pořád škaredí; jakmile se mu něco nelíbí, tak začne být nespokojený. Právě takový byl i deštník, o kterém ti budu vyprávět. Jakmile začalo pršet, hnedle spustil: „No to snad neéé! Jak může být tak ošklivo? A ještě mě chtějí vytáhnout a vystrčit k nebi! Lidičkové, mějte rozum, zůstaňte doma! Vždyť z té vaší procházky zmoknu a uženu si rýmu...“.

Jenže majitel toho deštíku si jeho nadávání vůbec nevšímal, neuměl totiž deštníkovsky, a kdykoli venku pršelo, sáhl po něm, aby se před mokrým deštěm uchránil. A tak dlouho chodil s deštníkem po dešti, až jednou...

Pršelo a blýskalo se, na nebi se čerti ženili a andílci se je snažili shazovat dolů... No, prostě hrůza hrůzoucí! Tak ošklivé počasí už dlouho nebylo.

Pán s deštníkem přesto vyrazil ven. Byl to takový divný chlapík, pohublý, zachmuřený a rád se procházel deštěm. Došel až na louku, která se táhla přes kopec za městečkem, ve kterém bydlel.

- PRÁÁÁSK! BUUM! -

Černou oblohou šlehl další blesk.

Pán se trochu lekl a podklouzl v mokrém blátě. A deštník? Deštník zachytil vítr, který pánovi pomohl na zem. Byl to nezbedný vítr fujavec, a i když deštník volal na svého pána, ten mu stejně nerozuměl. Ostatně, i kdyby deštníkovsky uměl, měl v té chvíli dost práce sám se sebou. Když se z toho  konečně dostal, byl už deštník ztracený daleko za kopcem.

Nechme teď ale pána jeho osudu a pojďme se podívat, kde skončil deštník.

Za kopcem byl les a v lese kromě stromů křoviska, houštiny, pichláky a trní, které sice větru neublíží, zato deštník byl za krátko celý potrhaný, polámaný a unavený.

„Ojojoj, ouvej..." stěžoval si.

Fujavec se jenom smál.

„Koukej mě pustit, joj... ty obludo větrná!“ hrozil větru deštník.

Fujavec si z deštníčích výhrůžek dělal pramálo. Přesto ho po chvíli, v srdci hlubokého lesa, přestal lamentující deštník bavit, tak ho jednoduše odhodil.

A ubohý deštník padal a padal a padal... až dočista ztratil své deštníkové vědomí.

U tůňky se schovávala sluneční víla. Když pršelo, vždycky se ukryla, aby nevyhasla. Schovávala se pod placatým kamenem a koukala, až se na tůňce přestanu dělat kruhy po dopadajících kapkách. Když tu najednou kámen ztěžkl, jako by na něj sedl pták. Ale ten zvuk, který se ozval, nebylo lehké ptačí dosednutí.

- CINK-BŘIK! CINK-BŘIK! BŘIK! BŘIK. -

„Co je to?“ vyhlédla zvědavě víla zpod placáku a spatřila skoro nahý bezvládný deštník. Měl docela polámané žebroví a z dříve slušivého pláštíku zbyl nevzhledný plandající cár.

I zželelo se víle zuboženého deštníku a počala plakat.

Jenže to není jen tak - když víly pláčou, vždycky se něco stane. Slzy sluneční víly stékaly v pestrobarevné provazce, které se samy splétaly v duhové třpytivé plátno.

Po bouřce víla vyšla ze svého kamenného úkrytu, zhojila doteky polámaný deštník a potáhla ho duhovou látkou.

Deštník se probral z nepěkného snu: Zdálo se mu, že se ztratil. Že ho jeho pán vzal opět do deště, ve kterém ho vzal vítr. A ten vítr ho protáhl lesem a potrhal a polámal a...

„Ach! Co to mám za nový kabátek?" podivil se deštník.

„Byls celý polámaný," řekla malá víla, která mu stála u špičky: „Tak jsem tě zhojila a vyspravila."

„To-to... vždyť to už vůbec nejsem já. Jsem docela jiný, barevný!" liboval si deštník: „Vždyť já už nemám vůbec špatnou náladu! Je mi pěkně a hřejivo. Jsem dočista jako vyměněný. Děkuji ti, vílo... Vílo! Vílo, kdepak jsi!" rozhlížel se deštník, ale byl už u tůňky sám.

Sluneční víla ho neslyšela, rozlétla se protrhat poslední mraky, aby bylo hezky.

Za nějaký čas našel deštník u tůňky jiný pán na procházce.

„Ale, ale," pochvaloval si pán, „copak je to tady za krásně barevný deštník?" zdvihl ho, začal si ho prohlížet a otáčet jím proti slunci: „To asi vůbec není deštník. Jak krásné má barvy a jak příjemný a osvěžující dává stín... kdepak deštník, budu mu říkat slunečník!"

A tak se z nespokojeného deštníku, který neměl rád déšť, stal slunečník, co už se nikdy na svět neškaredil. Však ho také už nikdo nenosil ven v dešti! Jeho nový člověk ho bral ven pouze, když svítilo sluníčko.

 

 

 

KOČIČKY

8.3. - 12.3.2021 (2.týden uzavřeni Nony)

 

Téma:

JARO II

 

Nápady na hraní si s dětmi doma:

1. Říkanka nebo písnička

2. Tvoření

3. Pohádka či hra

Kabát pro kytičky (ukazovací)

Paci, paci, pacičky (tleskáme do rytmu)

Z hlíny koukaj kytičky (rozhlížíme se)

Nemají triko, nemají svetr (ukazujeme na oblečení)

Jako malá Klárka, jako velký Petr (ukazujeme velký a malý)¨

Nemají čepici, nemají šáteček (ukazujeme na oblečení)

Jejda, je ještě, ale pořád zima (divíme se)

To, ale není vůbec prima (ukazujeme , že nene)

Zmrzne jim stonek, zmrzne i lísteček (děláme, že je nám zima)

Dupy, dup, dup (dupeme do rytmu)

Kabátek jim raději ještě kup!

 

Vyrobte si kytičky z ruliček od toaletního papíru

Co budete potřebovat:

ruličky (tolik kolik chcete mít kytiček, jedna kytička 4 ruličky)

špejle

tavná pistole (nemusí být)

sešívačka

temperové nebo vodové barvy

 3 ruličky ohneme v půli a sešijeme k sobě sešívačkou a vznikne vám květ. Ať si prcek vybere jakou barvu chce a nabarví ruličky kolem dokola. Nabarvěte špejli a čtvrtou ruličku na zeleno. Stonek jsem ke květu lepila tavnou pistolí a zelenou ruličku – list – jsem pouze propíchla a navlékla na špejli (můžete pak list posunout do jakékoliv výšky).

Nápad na hraní si s pohádkou:

Jistě je pro vás pohádka "O KOHOUTKOVI A SLEPIČCE" všeobecně známá, což takhle si jí zkusit zahrát. Zkuste si vyrobit kohoutka a slepičku z papíru a nalepit na špejli a budete mít loutky. Nebo třeba máte nějakou drůbež doma hotovou. Svolejte zbytek rodiny a zapojte je do divadla. Rozdejte role a třeba i dvojrole až trojrole a začněte (pokud není nikdo po ruce, musíte to zvladnout sami). Pokud se u hraní budete bavit, tak jako se vždycky bavíme my v Noně, tak to je to oč jde.

 ZÁBAVĚ ZDAR!

 

KOČIČKY

1.3. - 5.3.2021 (1.týden uzavřeni Nony)

 

Téma:

JARO?

 

Nápady na hraní si s dětmi doma:

1. Říkanka nebo písnička

2. Tvoření

3. Pohádka či hra

 

Petrklíč

                             Není, není ze železa (otáčíme zápěstím ručiček, jako že není není), přece je to klíč.

Otevírá bránu k jaru (předvádíme odemykání), je to petrklíč.

Petrklíč, petrklíč (zvedneme ukazováček jako pozor), zima už je pryč.

Petrklíč, petrklíč od jara je klíč. (opět předvádíme odemykání)

 

 

Vytvořte si louku plnou petrklíčů:

Co budete potřebovat:

průsvitný obal na dokumenty (euro obal či tzv. košilku)

bílou čtvrtku

zelenou a žlutou temperu či akrylovou barvu

jedno dítě s alespoň jednou funkční ručičkou

 Na čtvrtku nandejte malinké kopečky žluté a zelené barvy, ale víc zelené, ponechte vždy mezi kopečky volný prostor. Vložte opatrně čtvrtku do obalu a pak už k tomu posaďte vaše dítko a nechte ho "patlat" ručičkou až vše smíchá dohromady. Pak zase opatrně čtvrku vyndejte a nechte uschnout.  Myslím, že je jedno jak bude výsledná práce vypadat, že jde hlavně o to zabavit jak sebe tak dítě a to bude překvapené, že má čisté ručičky a vy spokojeni, že je dítě čisté. 

 

Logopedická pohádka  KOPEC LÍVANCOVNÍK (písmenko C)

  Byl jednou jeden lakomec jménem Václav. Václav bydlel v Peckovicích pod kopcem. Jednoho dne povídá dívce Lucce, co mu dělá pomocnici: "Chci lívance, Co nejvíc, na celý velký tác."Lucka upekla lívance na celý tác a povídá: "Moc pálí, dám je vychladnout." A dala tác plný lívanců na lavici.  Vůni lívanců ucítily celé Peckovice. Chlapec Vincek chodí oklolo lavice a tolik chce lívanec! "Václave, dej mi lívanec, jen malý tácek..."Ale Václav nic dát nechce, je to lakomec..."  Chce Vincka od lívanců odehnat: "Vincku, jdi na kopec, tam na louce je lívanců, co kdo chce."Vincek utíká na kopec, ale na louce není vůbec nic, Jde okolo lavice malá Cecilka. "Václave, dej mi lívanec, nebuď lakomec..." Ale Václav opět couvne: "Cecilko, jdi na kopec, tam na louce je lívanců mnohem víc." Cecilka jde na kopec, ale na louce kde nic, tu nic. Jen Vincek tu cáká v potoce na pulce.  Vůni lívanců ucítil peckovický kupec. Byl to bohatý kupec, ale takový hodný poctivec. Koukal na Václava, Vincka, Cecilku a lívance a měl divný pocit. Co to tam ten lakomec plácá? Po chvilce ho něco napadlo: "Udělám moc a moc lívanců a dám je na kopec! To bude Václavův konec!!"  Kupec a jeho pomocníci napekli lívance a nechali je na kopci. Louka byla v cukuletu plná lívanců. Vincek a Cecilka jich měli celkem dvacet! Peckovické děti byly nacpané lívanci a pojmenovaly kopec Lívancovník.  A jak dopadl lakomec Václav? Kdo chce mít nejvíc, nemá nakonec nic. Kolem jeho lívanců capkalo kotě Macínek. Natáhlo packu - a lívance byly jeho! Nenechalo Václavovi ani jeden!

Můžete vybrat pár slov, jako třeba: LAKOMEC, KOPEC, POMOCNÍK, LÍVANEC, TÁCEK, LAVICE, CHLAPEC, NIC, COUVAT, PULEC, POCTIVEC, KONEC, PACKA a nechat děti je vyslovovat a zárověň jim vysvětlit jejich význam a předtím se jich zeptat na jejich výklad slov, myslím, že se pobavíte.

A k některé večeři můžete s dětmi udělat tác plný lívanců.

ZÁBAVĚ A PRÁCI ZDAR!

 

 

 

KOČIČKY

 
Milí rodičové a milé děti, jelikož se nemůžeme vidět ve školince, nezbývá nám, než, že budeme doma u bude se nám společně stýskat po Noně,
Ale,aby to stýskání  lépe utíkalo, budu Vám sem dávat nějaké nápady jak se s dětmi, alespoň trochu zabavit, tak třeba Vám to pomůže.